S politováním musím oznámit, že akce Paluba rovná se debaklu. Přišli jsme dva! To jsem milí pátečníci ještě nežral! Již delší dobu se deskohraní pátečníků stávalo čím dál méně navštěvovanou, ale co je moc, to je příliš. Právě Paluba byla u toho, když se formovala naše parta, tehdy ještě kaličů; právě Paluba byla místem setkání mnoha z nás a to po dobu již více jak jednoho roku; právě Paluba byla a stále je tím nejnavštěvovanějším místem pro setkávání většiny členů
Říkáte si, nic tak strašného se snad nestalo, ne? Klídek, pohodička. Přece však stalo.
Především proto, že účast potvrdilo více lidí než pouze Lukáš a já. Proto na vás apeluji, až příště přislíbite možnou účast na jakoukoliv akci, s předstihem několika hodin prosím oznamte svoje rozhodnutí. Dva z nás si tak mohli ušetřit cestu na Roztyly a zpět.
Já osobně vzal s sebou své legové šachy, kterých si velmi vážím a opravdu raritně je vynáším na světlo Boží! Pro malé křehké legáčky je veliké trauma cestovat mimo teplo domova, ale jsou alespoň uspokojeni vyhlídkou na ukrutné boje. Tentokrát však marně čekaly na přislíbenou bitvu... Říkáte si: šachy se přeci hrají ve dvou. To ale pardon, pro to nemusíme jezdit až na Smíchov!
Musíme se tedy s Lukášem přiznat, že jsme byli touto organizační prohrou značně roztrpčeni a zklamáni a lze říci, že jsme zaznamenali stejně drtivou porážku jako leckteré strany ve volbách a v otázce budoucích deskohraní se vzdáváme postu organizátorů a skládáme svůj mandát...

Také chci ještě zdůraznit, že je poněkud zarážející tento fakt: z cca desítí lidí, kteří mají co do činění z naší partou, přišel jsem na sraz pouze já. hanba, i vy kujóni, hanba!