close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2010

Čajka

31. srpna 2010 v 9:34 | Čenda |  Budoucí akce
Zdravím všechny Pátečniky:-),
většinu z vás jsem neviděl už takovou dobu a myslím, že i vy jste se mezi sebou zrovna každý den nevídali a tak jsem si říkal co ten první školní den si trochu spestřit a zajít do čajky?
sraz bych dal v 16hodin před čajovnou jedna báseň.
kdo by chtěl přijít tak mi prosím napiště mail ať s vámi počítám, nerad bych byl na čajovém dýchánku sám a proto jako správný optimista věřím v hojnou účast:-)
Čenda

Minigolf mánie

30. srpna 2010 v 20:53 | Jirka
Moji milí,

děkuji všem, co jste podstoupili strastiplnou jízdu až do Štěrbohol, abyste si zahráli pohodyplný a snad i pro vás zajímavý a příjemný minigolf a to úplně zadarmo. Bylo prima s vámi soutěžit, někdy vyhrát, někdy prohrát, ale vždy se těšit ze hry. Toto prima letní povyražení jsem si dovolil zfotodokumentovat zde.

Prázdninám zdar



Report o Kokořínsku

22. srpna 2010 v 1:10 | Jirka
Jakožto nenasytní pražští trempové (to spojení zní dost divně, že?) podstoupili někteří z nás další, již poslední letošní pátečnický čundr v CHKO Kokořínsko ve dnech 16 -19. 8. 2010. Tentokrát v mojí režii (v té třetí osobě to neznělo tak hezky uctyhodně, heh)

Den první:
Ráno na hlaváku sešli se: Anča, Radka, Viktorka a já. Vláčkem a autobusem jsme dorazili do vesničky Kravaře, kde jsme pojedli z vlastních zásob a posilnili se tak k namáhavé cestě zablátěnou kopcovitou krajinou - neméně však krásnou. Kolem kopce Ronov, Vlhošť, až k vrchu Husa, kde se strhl první větší chcanec. Odtuď jsme dorazili k trempskému tábořišti Tisícový kámen. Jedná se o obrovský převis pro přenocování. No to bylo spaní! Jedna báseň. Výhled na měsíc ve spojení s tichou nocí a obrovskou klenbou nad nad námi byl zážitkem, co se nezapomíná.

Den druhý:
Čekala nás dlouhá a namáhavá cesta k vytyčenému cíli. Nakonec bylo všechno jinak. Už ráno jsme se dostali do skluzu cestou k pískovcovému monumentu Čap. Sotva jsme vylezli na vrchol, který skýtal velkolepý rozhled po krajině, začalo pršet. Průběžně na nás mráčky dštily svůj obsah celý den. Ale byly umírněné, nikdy se nejednalo o nějakou velkou průtrž. Horem dolem jsme došli do městečka Dubá, kde jsme poobědvali místní speciality z výběru až osmi jídel! - Od Vepřových plátků přes vepřový řízek až po vepřovou plec. Především naše vegetariánka Radka si pochutnala. Menu nechala na fantasii šéfkuchaře, který ji přinesl knedlíky s vyvařenou omáčkou od masa - Není nad dvojitou porci pro organizátora. Ve městě jsem se zdrželi a vůbec to nevypadalo dobře. Měli jsme ale štěstí. Kousek od nevelkých Rozprechtic jsme narazili na opuštěný komplex asi 4 budov. Vypadalo to na mlýn. Viktorka navrhla, že bychom tu mohli přespat. Já ji vzal za slovo, protože jsem nepochytil nadsázku v jejím hlase. Bylo to nezodpovědné rozhodnutí, ale stálo to za to.
noc
Staré noviny, stará bačkora, prastarý vysavač značky TESLA, shnilé matrace, prostřílená značka... byly zde k naleznutí zajímavé věci. Postavili jsme stan a byli velmi hluční. Není lepší cesty jak uniknout strachu. Pršelo a byla tma, kam se podíváš. Hráli jsme černého petra, když tu najednou: ťap, ťap. Zhasnout, zmlknout. Ticho. A zase: ťap, ťap. Snad se to i přibližuje? bezďák, feťák, vrah, duch? Po chvíli jsem přerušil ticho optáním se na to, kdo je na tahu a záhy vyšel prozkoumat stodolu, v níž jsme přebývali. V plesnívém rohu padaly bachraté kapky do tmavých prohlubních v podlaze. Pokud kolem něco běhalo, byl to jen mráz po mých zádech. Šli jsme spát. Usli jsme všichni překvapivě brzy. Holky měly lehce hororový zážitek za sebou. Bez okolků se přiznám, že já niko-li. Asi ve 4 ráno jsem se probudil a již nepršelo. A znovu ty kroky. Tentokrát jsem ale slyšel zcela jistě. Přibližovali se a zněly jinak, než ty zpropadené kapky. Po pár minutách jsem si byl naprosto jist, že venku někdo je, prohrabuje se v báglech. Třásli jste se někdy strachy? Teda řeknu vám, není to žádný žůžo labůžo. Ať už to bylo jakko-li, ráno bylo vše ok a holky nic neslyšely. Smiř se s tím, že jsi paranoidní, drakobijče.. ehm Jirko
-A malá zajímavost na závěr. Místo kde jsem spali, se nazývalo Šibeniční mlýn a bylo zde vykonáno několik poprav. Později vyhořel a byl přestaven. Tak možná mi přece jen nestrašilo akorát ve věži...

Den třetí:
V tento den jsme si pořádně mákli. Pohled na trhající se mraky a vyhlídka dobrého oběda nás ale hnala dál. Přes malebnou vísku Dražejov jsme impozantním skalním rájem (s výhledem do údolí nedotčeného rukou člověka) došli po úpatí pískovcových kokořínských skal až do rekreační osady Ráj. Tady jsme si dali samé dobroty do rypáku, i na desert v podobě rakvičky došlo. Vydali jsme se Máchovou cestou kolem potoka Pšovky až ke kempu u Kokořína. Země byl podmáčená a majiteli se asi nechtělo do takového nečasu, takže jsme nic neplatili. Před usalašením jsme se po dvojicích vypravili do nedalekých jeskyň přezdívajíce se Nedamy. Anča byla ve svém živlu, při pohledu na její ležérní přeskakování skalních průrev mi bylo kapánek ouzko. Naše zapovídané komtesky nikam nelezly. Dobře, že tak.

Den čtvrtý:
Pohodlným tempem jsme si vyšlápli dva, tři tucty drobných schůdků na hrad Kokořín. Cíl naší cesty se před námi vyjevil v celé své kráse kamenné pevnosti. Výhled z přidaného křídla hradu do nespoutané přírody a šlehajícího větru, deště, evokoval mi rytířské romantické příběhy. Až typická věž hradu odtajnila výhled do celé této zdánlivě divoké krajiny. Už tam sice neběhají medvědi a zavilí šakali, ale stejně je do hvozdů a hor kol dokola kouzelný pohled. Odtud nás už jen čekala dost protivná cesta do historického městečka Mšena, kam jsme velmi uondáni došli a podnikli poslední společný čundrácký oběd. A jelo se domů. Třeba se do Mšena jednou vrátíme jako senioři do toho růžově natřeného Domova důchodců s bazénkem.

Jirka

Fotky: Viktorka, Anča

Radka

20. srpna 2010 v 13:57 Členové
Jméno/přezdívka: Radka
Datum narození: 25.března1993
Svátek slaví: 14.září
Škola: gymnázium Postupická
Sourozenci: mladší sestra Lenka
Domácí mazlíčci: nemám
Zájmy: volejbal, hra na klavír :-), četba

Lukáš

15. srpna 2010 v 20:05 Členové
Jméno/přezdívka: Lukáš Hruda
Datum narození: 7. 9. 1992
Svátek slaví: 18. 10.
Škola: Postupická
Sourozenci: starší bratr a sestra
Zájmy: Četba, Doprava, Lego, Politika, Plavání

Dvořákova Praha

7. srpna 2010 v 23:10
Děkuji všem, kteří se zúčastnili tohoto festivalu. Myslím, že jste se mohli přesvědčit o tom, jak krásná dokáže být vážná hudba :)

Tak jste mě přemluvili...:-)

6. srpna 2010 v 15:31 | Anče
Zdravím...
Přemožena naléháním některých z vás jsem si založila rajče...
Tak tedy odkaz na mé rajské jablíčko zní takto: http://ancaweb.rajce.idnes.cz/
Zatím jsem tam dala jen "minuloroční Sázavu", ale vše ještě během zbytku prázdnin doplním...:-)
Rajčatům zdar a hezké prázdniny...

Jaká byla Střela

6. srpna 2010 v 13:52
Druhý letní čundr naší party nastal ve dnech 2 až 4.8 léta páně 2010. Podstoupilo ho šest z nás plus jeden host: Anča, Jolča, Viktorka, Vendy, Zuzka Kožnarová, Čenda a Jirka
Pojďme se za ním ohlédnout

Den prvý:
Za chladného sychravého jitra jsme se nabáglovali do vlaku na Dejvické a rozjeli se do krajin jihozápadních, do městečka Blatno. Odtud jsme příjemným tempem sledovali červenou značku přes skrovnou vesničku Tis u Blatna. Dále nás čekala okružní malebná cestička lesem, kde se tu a tam usídlily ohromné balvany, některé i s vlastním jménem: Bába, Dědek nebo Viklan. Bohužel, když jsme si tento úsek prošli, začalo pršet a to nevěštilo nic dobrého. Po krátké úvaze jsme se ubytovali na rozcestí u Nového dvora, kde nás čekal mírně společensky vypjatý večer, který se ale rychle vykrystalizoval do pohodového pátečnického dýchánku - nicméně bez čaje.

Den druhý:
Už od čtvrté hodiny ranní bubnovaly zvesela dešťové kapky na naše stany. My z toho veselí moc nebyli. Každý z nás měl více či méně mokré spacáky, oblečení, boty i sebe sama. Organizátor jako první vyslovil nepříjemnou, byť velmi reálnou prognózu o odjezdu domů. Mokré a studené ráno nás tedy mnoho nenabudilo, ale jak jsme vyšli, probudil se v nás trempský duch a kvapně jsme vykročili směrem k Rabštejnu nad Střelou. Krásné historické městečko s nejmenším počtem stálých obyvatel - méně než dvaceti. Dnes již bohužel spadá tento český, potažmo i evropský unikát pod Manětín a není tak samostatným městem. V prostorách, kde na nás dýchala středověká atmosféra jsme se rozhodovali o pokračování našeho čundru. Nakonec se všechny ovečky zbouřily proti svému pastýři a vypadalo to, že podstoupíme další noc. Po prohlídce židovského hřbitova naše cesta směřovala k Manětínu. Bohužel, počasí nám nedalo za pravdu s přenocováním a průtrž mračen zpečetila náš osud. V Manětíne jsme poobědvali, dali si čaj, capuccino, grog a po vzpamatování z nežádané sprchy jsme shledali jistým, že toto město je naší konečnou stanicí a odjeli jsme zkormouceni do Prahy.
I když to byly jen dva dny, byli pořádně nabité a kalebné jedna radost. Tak zas někdy ahój
Jirka

Fotky: Viktorka, Vendy, Anča

Den třetí:
Error 404 data not found