Druhý letní čundr naší party nastal ve dnech 2 až 4.8 léta páně 2010. Podstoupilo ho šest z nás plus jeden host: Anča, Jolča, Viktorka, Vendy, Zuzka Kožnarová, Čenda a Jirka
Pojďme se za ním ohlédnout
Den prvý:
Pojďme se za ním ohlédnout
Den prvý:
Za chladného sychravého jitra jsme se nabáglovali do vlaku na Dejvické a rozjeli se do krajin jihozápadních, do městečka Blatno. Odtud jsme příjemným tempem sledovali červenou značku přes skrovnou vesničku Tis u Blatna. Dále nás čekala okružní malebná cestička lesem, kde se tu a tam usídlily ohromné balvany, některé i s vlastním jménem: Bába, Dědek nebo Viklan. Bohužel, když jsme si tento úsek prošli, začalo pršet a to nevěštilo nic dobrého. Po krátké úvaze jsme se ubytovali na rozcestí u Nového dvora, kde nás čekal mírně společensky vypjatý večer, který se ale rychle vykrystalizoval do pohodového pátečnického dýchánku - nicméně bez čaje.
Den druhý:
Už od čtvrté hodiny ranní bubnovaly zvesela dešťové kapky na naše stany. My z toho veselí moc nebyli. Každý z nás měl více či méně mokré spacáky, oblečení, boty i sebe sama. Organizátor jako první vyslovil nepříjemnou, byť velmi reálnou prognózu o odjezdu domů. Mokré a studené ráno nás tedy mnoho nenabudilo, ale jak jsme vyšli, probudil se v nás trempský duch a kvapně jsme vykročili směrem k Rabštejnu nad Střelou. Krásné historické městečko s nejmenším počtem stálých obyvatel - méně než dvaceti. Dnes již bohužel spadá tento český, potažmo i evropský unikát pod Manětín a není tak samostatným městem. V prostorách, kde na nás dýchala středověká atmosféra jsme se rozhodovali o pokračování našeho čundru. Nakonec se všechny ovečky zbouřily proti svému pastýři a vypadalo to, že podstoupíme další noc. Po prohlídce židovského hřbitova naše cesta směřovala k Manětínu. Bohužel, počasí nám nedalo za pravdu s přenocováním a průtrž mračen zpečetila náš osud. V Manětíne jsme poobědvali, dali si čaj, capuccino, grog a po vzpamatování z nežádané sprchy jsme shledali jistým, že toto město je naší konečnou stanicí a odjeli jsme zkormouceni do Prahy.
I když to byly jen dva dny, byli pořádně nabité a kalebné jedna radost. Tak zas někdy ahój
Jirka
Fotky: Viktorka, Vendy, Anča
Den třetí:
Den druhý:
Už od čtvrté hodiny ranní bubnovaly zvesela dešťové kapky na naše stany. My z toho veselí moc nebyli. Každý z nás měl více či méně mokré spacáky, oblečení, boty i sebe sama. Organizátor jako první vyslovil nepříjemnou, byť velmi reálnou prognózu o odjezdu domů. Mokré a studené ráno nás tedy mnoho nenabudilo, ale jak jsme vyšli, probudil se v nás trempský duch a kvapně jsme vykročili směrem k Rabštejnu nad Střelou. Krásné historické městečko s nejmenším počtem stálých obyvatel - méně než dvaceti. Dnes již bohužel spadá tento český, potažmo i evropský unikát pod Manětín a není tak samostatným městem. V prostorách, kde na nás dýchala středověká atmosféra jsme se rozhodovali o pokračování našeho čundru. Nakonec se všechny ovečky zbouřily proti svému pastýři a vypadalo to, že podstoupíme další noc. Po prohlídce židovského hřbitova naše cesta směřovala k Manětínu. Bohužel, počasí nám nedalo za pravdu s přenocováním a průtrž mračen zpečetila náš osud. V Manětíne jsme poobědvali, dali si čaj, capuccino, grog a po vzpamatování z nežádané sprchy jsme shledali jistým, že toto město je naší konečnou stanicí a odjeli jsme zkormouceni do Prahy.
I když to byly jen dva dny, byli pořádně nabité a kalebné jedna radost. Tak zas někdy ahój
Jirka
Fotky: Viktorka, Vendy, Anča
Den třetí:
Error 404 data not found
