První celodenní výlet roku 2011 se konal dříve, než by se dalo očekávat. Dne 29.1. jsme se v ranních studenných hodinách sešli na hlavním nádraží, abychom odtud odjeli do zimní malebné středočeské krajiny - přesněji řečeno na Milešovku.
Důležité je zmínit, že původně se mělo jednat o privátní akcičku Čendy a jeho Zuzanky, ovšem tito dva nejspíš ve slabé chvilce podlehli šílenému nápadu vzít na tento výlet taková individua, jako je Radka, Filip, Pavel, Vojta nebo Jirka.
Nějaké úvodní trapné seznamovací chvíle nehrozily, vzali jsme to pěkně od podlahy hned ve vlaku a uvolněná nálada nám vydržela celý ten sněhobílý den.
Vystoupili jsme v Žalanech a pomalu stoupali k nebetyčné hoře - ne, že by byla Milešovka osmitisícovka, ale byla značná inverze. Cestou jsme se tu a tam vyváleli ve sněhu, nebo sníh použili jako gastronomickou pochoutku - do čaje, na housku nebo jen tak. Prostě jsme si dávali do nosu. Stoupání bylo náročné, ale vidina nádherné modré oblohy v kombinaci s ojíněnými stromy, které jako kdyby kvetly, za to stálo. I když je pravda, že ten pravý důvod byl možná ve vidině teplého papáňa a bumbáňa, na kterém jsme si pochutnali v bufetu nahoře na hoře.
Užili jsme si výhled, samou radostí jsme z toho skákali.
Cesta z kopce by měla dle zdravého rozumu trvat o něco méně než cesta do kopce. Zdravý rozum je ovšem něco, co se nás týká jen okrajově. K již zmíněným sněhovým aktivitám přibyla jízda koňmo, kdy kůň byl většinou (ne však výhradně) nějaký ubohý z chlapců, který vezl svou princeznu vsříc zakopnutím, vyválením se, a dokonce i vyhozením kolene. Páni, to byla legrace. Naštěstí ona dotyčná poškozená, Zuzka, byla statečná a nevydrala ze sebe jediný sten. Lítosti se jí z naší strany nedostalo a tak jsme o něco pomaleji, však stále usměvaví dorazili do Velemína, kde jsme se ohřáli v motorestu a vyrazili k domovu: Unavení, promrzlí, mokří a se skvělými dojmy a náladou. Byl to báječný den
Jirka
Fotky:
Zuzka,
Jirka