close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2011

Dvořákova Praha

25. srpna 2011 v 18:04
Ahoj hudbychtiví přátelé,'

od 22.srpna se lze na stránkách Dvořákovy Prahy akreditovat na VŠECHNY koncerty tohoto festivalu. Doporučuji se akreditovat komplet, člověk nikdy neví na co bude mít zrovna chuť a jestli dá přednost komornímu nebo symfonickému koncertu atp.

Pokud nejste ani registrovaní, stále tak můžete učinit. Za symbolických 99 korun můžete navštívit přes 20 koncertů (ty co jsou v jeden den se totiž dají stihnout oba - když vám nebude stačit kulturní svačina, dáte si i večeři). Na koncertech se setkáte s Viktorií, Radkou, Lukášem, Jolanou, Filipem nebo se mnou - Jirkou.


Jaké bylo Broumovsko

23. srpna 2011 v 1:01
Letní pátečnické čundrácké léto zahájila akce Anči a Čendy. Společně s Viktorkou, Filipem a Jirkou se vypravili do broumovského výběžku.

Den prvý:
Cesta vlakem se nesla na pozitivní vlně, ostatně jako vždy, když člověk ještě na zádech necítí nějaké to kilo navíc a před sebou nemá 800 metrů vysoký kopeček... ale o tom později. Po dlouhé jízdě jsme vystoupili v Ruprechticích. Odtud do Meziměstí. Nevím mezi jakými městy leží, ale hlavně že tam měli lavičky a obchod. A také jedinou kadeřnici, to podle výrazně fialových odstínů v kšticích přítomných dam 60+. Černá asi došla.
Bratři Dientzenhoferové, velikáni architektury své doby, nás provázeli od samého počátku. Po Ruprechtickém kostele nás čekal poněkud majestátnější kostel ve Vižňově. Pokud jeho krásu chtěli zvýraznit červenobílou střechou, moc se záměr nezdařil. Došly prachy? Z Vižňova jsme vyrazili do hluboké přírody. Kdo by si byl pomyslel před 40ti lety, že 5 čundráků bude s pusou plnou borůvek a smíchu přecházet jen tak lážo plážo z Polska do Čech? Posilnění přišlo vhod, čekal nás výstup na Ruprechtický špičák, pojem, který všem zúčastněným jistě zůstane v paměti. Veškerý rezervoár sil na celý čundr jsem já osobně vyprázdnil až do posledního ze dvou malíčků u nohy. Pod kopcem za kopcem vedle kopce jsme se utábořili (tím chci říct, že jsme ještě dost ušli)

Den druhý:
Dopolední cesta na samých hranicích s kníratými a pobožnými sousedy byla zakončena víc než přívětivě. V malinké obci Janovičky nás přivítala restaurace jako z pohádky o plných žaludcích, je-li taková. Třípanský kámen, dříve sloužící jako hraniční, posloužil nyní jako příhodné opěrátko. Další zastávkou byl Šonov, do jehož prostor nás zavedl místní premonstrát, správce kostela. Moudrost jeho slov posloužila jako osvěžení mysli a impuls k následným debatám o otázkách víry, jako např. o obyvatelích přední Indie. Kostelík v Otovicích byl nešťastně situován. Jak mohl takový formát jako je Dientzenhofer postavit kostelík vedle fotbalového hřiště? To nepochopím. Cílová stanice pro tento den byla obec Martínkovice, dlouhá jako Lovosice. A dost možná ještě delší. Ve zdejších končinách se domy stavěly podél potoka a tak vznikaly nudlovité obce - jak nám řekl majitel místního kempu, ve kterém jsme spali, pan Nývlt.

Den třetí:
Po ranních nákupech jsme vyrazili směrem k Božanovu. Místní kostel byl první na našem čundru, který prošel rekonstrukcí. Při pohledu na oranžovorůžový nátěr jsem chvíli váhal, jestli ta červenobílá střecha ve Vižňově nebyla beztak menší zlo. Nehezká cesta po frekventované silnici spojená s dusnem zabrzdila smělý postup naší mocné hrstky. Sprchlo však a výstup na Machovský kříž byl nyní realizace možný. Odměnou nám byl překrásný výhled do krajiny a Kamenná brána, ojedinělý přírodní úkaz, kde jsme si na střídačku zahráli na fotomodely. O pár minut později jsem si už jen se steskem mohli říct - Bylo nás pět. Anča, Čenda a Filip neohroženě postupovali vpřed, zpátky ni krok, zatímco já s Viktorkou jsme se vrátili do kempu. Vytrvalý trojlístek ještě čekalo mnoho přírodních i architektonických památek, leč není v mých silách o jejich dobrodružstvích povyprávět. Můžu vám ale s jistotou říct, že bouřku člověk docela jinak prožívá za oknem, než když lomcuje s jeho stanem, zrovna co se snaží usnout a strávit tu báječnou klobásu, co měl k večeři.

Den čtvrtý:
To byla Hawai. Žádné brzké vstávání, žádné svěží tempíčko. Zatímco naši přátelé slézaly broumovské stěny horem dolem, my si rozkošnicky vykračovali do středobodu tohoto kraje - do Broumova. Překvapivé, že? Jako první nás přivítal dřevěný protestantský kostel s rozlehlým hřbitovem. To byl ale jen první z mnoha, které skýtá toto půvabné město. Dominantu tvoří benediktinský klášter, jehož prohlídka nám po čtyřdenním kulturně naučném půstu prospěla. Průvodce nám dal velkou míru svobody, byl dokonce tak laskavý, že nás zamkl v kostele a celý jsme ho tak měli na nějakou chvíli jen pro sebe. A protože se nám přeci jenom stýskalo, zašli jsme na oběd do hotelu Praha. Ten název asi proto, že tam měli ceny jako v hlavním městě. Jak asi chutná rajská polévka v Broumově? Za 70 korun se mi to zjišťovat nechtělo, ale dejte vědět, až to to někdo z vás podstoupí.

Takové bylo naše putování po Broumovsku. Osobně budu vzpomínat na kostely s osobitým kouzlem zasazených do kopcovité malebné krajiny a na srdečné, příjemné lidi.

Fotky: Anča, Viktorka, Jirka, Filip

Jirka